Nevlastní otec mě odmala zneužíval. Rodina ode mě dala ruce pryč.
Máma se s mým biologickým otcem rozvedla, když mi bylo asi 6 let. Pak si vzala za manžela muže, k němuž jsem přilnula a přijala ho za svého tátu. Byl hlavou naší rodiny a vychoval mě. Biologický otec o mně neprojevoval vůbec žádný zájem. Prý.
Vše podivné začalo, když se táta přistěhoval k mámě. Do teď si přesně vzpomenu na okamžik, kdy to začalo. Byla jsem tehdy na základce. Doma nad kuchyní udělal dřevěné patro, abychom měli prostor na spaní. Spávali jsme tam všichni vedle sebe, je to malý byt. Až mnohem později mi udělali pokojík. A přestože se tam vešla i postel, musela jsem dál spát vedle něj. Celé to pokračovalo stále dál. Pak naši koupili rozpadlý statek, to už jsem pomalu začala dospívat. Nejdřív jsme tam jezdili na víkendy, později jsme tam už bydleli nastálo. Bylo tam hodně práce a do teď není nic pořádně hotové.
Máma dělá do večera a každý den, táta má směny. Z představy, že bych s ním zase byla sama na baráku, je mi úzko, až se mi svírá žaludek. Nikdy jsem neměla volbu. On to bral jako samozřejmost. Dnešníma očima dobře vidím tu zvrácenou manipulaci, vždycky mě dokonale vydíral a ještě mi dokázal podsunout pocit viny. A vinu je možno vykoupit jen protislužbou. Ochočil a podmanil si mě postupným vytvářením pseudoreality a moci nade vším mým konáním. O všem rozhodoval a vše mistrně obhajoval ve svůj prospěch. Vždy bylo nakonec po jeho.
Skoro panickou hrůzu jsem měla z jeho záchvatů zlosti. Měla jsem na ně výhradní právo, nikomu jinému je nepředváděl. Jednou mě přivázal k židli. Máma byla zase pryč a ségra ještě ve škole. Byl vztekem celý bez sebe. Vzal si mě jako kus hadru a uspokojil se. Bylo to odporné. To jeho pyžmo. Dech. A když pak máma přijela se ségrou, byl zas jako mílius. Máma by mi to nikdy nevěřila. Zradily ji instinkty a intuice. Nechala mě v tom úplně samotnou. Něco přece musela tušit! Já jsem byla dítě a měla jsem hrozný strach z jeho záchvatů. Raději jsem šla cestou nejmenšího odporu a celé to brala jako nutné zlo. Zkoušela jsem prostě jen minimalizovat škody na svém těle a duši. Víc jsem nemohla umět. Byla jsem mu vydaná úplně napospas. Dodnes z toho mám úzkosti. Asi už to nebude nikdy lepší.
Když dostal chuť, vůbec se neohlížel na okolnosti. Odvedl mě z bytu nebo baráku, v němž byla máma, a vždy se nějak šikovně vymluvil. Je jako had. Nejčastější trasa vedla poblíž do lesa. Nezastavilo ho ani špatné počasí ani mé mé případně zdravotní potíže. Neohlížel se vůbec na nic. Vždycky jsem ho nejdřív musela vzrušit. Když jsem odmítla, začal na mě křičet a donutil mě násilím. Musela jsem ho vzrušit například orálně, aniž by před tím vykonal nějakou hygienu. Pak pokračoval dál. Dělal si se mnou, co chtěl, jako bych byla hadrová panenka. Vůbec ho nezajímalo, zda mě to bolí. Používal všechny možné praktiky. Nakonec jsem mu vždycky musela říct, že ho mám ráda a dát mu pusu. Byl to zlý sen. Žila jsem ho ještě do nedávné minulosti.
Pamatuju si, jak mi jednou koupil kytku, asi aby vše urovnal. Když něco opravdu přehnal, koupil mi šaty a lodičky. Pak mi pomáhal s podnikáním. Nakoupili jsme vybavení, auto a půl roku se mi finančně docela dařilo. Pak jsem si našla kluka, ale tím šlo moje podnikání ke dnu. Bylo to hrozně náročné. Utíkala jsem z domu, abych měla od táty klid aspoň do té doby, že mě zase nějak našel. Nabourala jsem auto a zkrachovala. Splácím teď přes 300 tisíc. Z baráku jsem se odstěhovala, naši se rozešli. Máma je se ségrou (jeho vlastní dcerou) zase doma a táta pořád na baráku. On ale na baráku ségru mívá celkem často.
Před několika měsíci jsem se svěřila se zneužíváním svému biologickému otci. Byla jsem tolik sama a už jsem nevěděla kudy kam. A k tomu ty dluhy. Máma byla pořád na nervy a vše se to nějak zamotalo. Můj biologický otec podal na otčíma trestní oznámení. Snad jediná věc, kterou kdy pro mě udělal. Myslela jsem si, že se mi konečně uleví, ale celá ta anabáze s výslechy a rodinnými rozbroji mě hodně vysílila. Máma i děda mě nechali úplně na holičkách. A ségra teď s mámou jezdí za tátou na barák, jako by se nechumelilo. Normální idyla.
Konečně ty výslechy skončily a celá věc půjde ke státnímu zástupci. Prý byla stanovena sazba pravděpodobného odnětí svobody tátovi na 5 až 12 let. Jsem teď za černou ovci rodiny a máma už se mnou vůbec nemluví. Podle ní jsem rodinu rozvrátila já. Je mi do breku. Kdo takovou zradu neprožije, nemůže to pochopit. Kdo už by měl být na mé straně, když ne máma?
Dědovi jsem několikrát volala a chtěla ho vidět. Prý nemá čas a kdesi cosi. Právě teď leží několikátým dnem v nemocnici a máma mi ani nedala vědět. Zase jsem se rozbrečela a nic nechápu. Co jsem komu udělala? Já jsem přece ta, která byla przněná a nemohla se bránit...
Dej mi, bože, sílu do každého dalšího dne. Ať už to konečně skončí a můžu se zase nadechnout.
Václav Král
Verše ze sna
Nestává se mi často, aby mě ve spánku napadaly verše. O to silnější význam jim tudíž přikládám. A tuším jejich zdroj...
Václav Král
Český lev (kultura vers. politika)
Tak zde opět máme střet. Střet nejvyššího představitele politiky v osobě M. Z. s představiteli kultury v osobách nejen nových nositelů filmových cen Český lev. Je příjemně paradoxní, že právě lev - tento symbol české státnosti...
Václav Král
Letní "gastronomický/literární" úlet
Návštěva jedné z "restaurací", a sice ve stavu mé snížené bdělosti, mi vnukla nápad na nový literární tvar. (Varování: Může jít taktéž o opožděný dopad předešlých horkých dnů nebo důsledek spánkové deprivace.)
Václav Král
Lenka, David, Klára versus Miloš, Václav, Andrej
Dovolte mi přidat svůj kamínek do bohaté andělské názorové mozaiky. Vynechám citace jednotlivých aktérů, jsou beztak dostatečně známé a stokrát ve všech pádech vyskloňované. Ono jde totiž zejména o PRINCIP. Ne však ledajaký!
Václav Král
Nebýt v odporu
Je-li dobrá rada nad zlato, pak jest nutno kopat dosti hluboko, poněvadž povrchové doly na zlato neexistují.
Václav Král
Můj život s .íčou II
Kocour Henry stále pózuje... je to rozený exhibicionista. Další dávka kočičích fotek, montáží, koláží, portrétů, aktů apod.
Václav Král
Můj život s .íčou
FOTOBLOG NEČEKANÝCH KOČIČÍCH KOLÁŽÍ Pane bože, nehrozte se! Moje číča není žádný satan. Přišel jsem k ní celkem nevinně a ačkoli je to vlastně kocour, pro mě jde prostě o číču...
Václav Král
Islám: střet se středověkem
Stále dokola jsme zásobeni bizarními zvěrstmi radikálních islamistů. Říkám si, kde se nich v bere tolik vykořeněné krutosti. A pak si odpovídám...
Václav Král
Opilý vodák - Vltavy král
Jelikož působím ve "vodáckém průmyslu", sotva lze masivní prázdninové splouvání Vltavy nazvat jinak, je mým denním chlebem vídat novodobého vodáka doslova pod lupou. Často tak musím odvracet zrak...
Václav Král
Hořko-sladký sentiment...
SPRÁVNÁ DÁVKA SENTIMENTU CHUTNÁ JAKO OSLAZENÝ ODVAR Z HOŘCE. POMÁHÁ STRÁVIT TÍHU, KTEROU CÍTÍME, KDYŽ HOŘKO-SLADCE VZPOMÍNÁME.
Václav Král
Podvod jako hrom v autoservisu!
ANEB STÁLE SE TOMU ZDRÁHÁM VĚŘIT Nejlepší příběhy píše sám život. Mě se zdá, že jich přibývá jako hub po dešti a přesto už začínají uspávat. Okradli vás za bílého dne? Nuda! Ale i tak vám své story povyprávím. A budu rád za radu.
Václav Král
Dědečku a babičko, co je to za obrázky v té krabici?
ANEB JAK NEZTRATIT KUS SEBE SAMÉHO Jak zraji, dochází mi stále naléhavěji význam ztracených příběhů, které nestihly být vyřčeny. Zejména těch rodinných. Často si je s sebou nenávratně odnášejí naši rodiče, prarodiče nebo praprarodiče do svých dalších životů. A my již možná nikdy nezjístíme, kdo a proč je na zašlé fotografii, již jsme zdědili v rodinném fotoablu...
Václav Král
Jak studující Rom smlouvá o koupi auta
A N E B "ANATOMIE OBCHODNÍHO TALENTU" S mírným uzarděním musím publikovat naprosto autentickou emailovou korespondenci stran prodeje starého vozu. S uzarděním proto, že neumím odolat.
Václav Král
Automechanik - mocipán nad vaším vozem?
ANEB "VYMEJŠLÍŠ SI PÍ...! NEJRADŠI BYCH SE TI NA TO VY...!" Již jako poučený laik stran vozů a jejich oprav vám odtajním jisté tabu, o němž jsem do doby krátce minulé neměl ani tušení.
Václav Král
Ach ta přeceňovaná kvalifikace...
ANEB HOLLYWOOD VOLÁ JEN JEDNOU! Jsem náruživým čtenářem inzerce pracovních příležitostí. Technologie "chytání rybiček do sítě" je překrásným obrazem tvořivosti českého človíčka...
Václav Král
Pivo pod míru – únavný nešvar českého pohostinství
PROČ V HOSPODÁCH A RESTAURACÍCH ČEPUJÍ „PODMÍRÁKY“? Ačkoli odpovědí je hned několik, stále mi vychází jedna a tatáž jako ta nejpravděpodobnější...
Václav Král
Pohovor č. 152 - jak ho (ne)podělat
Cítíte také jakési zadostiučinění, už jen když se vám podaří „vydupat z úhoru“ pozvání k pohovoru? Ano, i to je částečný úspěch. Připodobnil bych ho k vytipování slibného artiklu v akčním letáku. Že se posléze na místě po dotyčném zázraku slehla zem, je již další téma. Budiž. Pojďme tedy do steče.
Václav Král
Ženy z vesmíru
CO DOKÁŽÍ ZPITÉ DIVOŽENKY? Vesmírné vědomí je mi nekonečně vzdáleno. Ocitám se však skrze zdivočelé kněžky luny v samém ohnisku geneze lidského rodu. Nápoji poznání se propíjíme do útrob kosmu a minulých životů...
Václav Král
Výprodej ovcí a éteru v Kauflandu (Č. B.)
JE UŽ PRODEJ VLASTNÍCH ZÁKAZNÍKŮ BĚŽNOU NORMOU? Procházím v Kauflandu mezi regály a z éteru slyším: „Haló, no ano, vy s tím košíkem, zastavte se na chvíli...“ Zastavím se tedy, abych zalapal po dechu.
Václav Král
Politická idiocie
LZE KLESNOUT JEŠTĚ HLOUBĚJI NEŽ NA SAMÉ DNO? LZE! Jako může puberťákovi za volantem zatemnit úsudek atak adrenalinové idiocie, může deprivovanému mocenskému dravci zatemnit úsudek absence vkusu, taktu a prozřetelnosti. Nebo utajená akutní lobotomie?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1666x