Islám: střet se středověkem

Stále dokola jsme zásobeni bizarními zvěrstmi radikálních islamistů. Říkám si, kde se nich v bere tolik vykořeněné krutosti. A pak si odpovídám...

...musí to být ovládaní deprivanti bez kouska soucitu. Ve svém aláhovi mají dokonalý štít a nejhlubší pocit spravedlnosti. Řádí v nich však pouhé zlé síly. Jsou oběťmi sebe samých a prostředí, které je vyvrhlo do bezútěšnosti. Aby nemuseli tápat a hledat, našli si nepřítele. Toho zničí za cenu zkázy země. I sebe samých. Vývojově stojí nohama pevně v temnu středověku. Žene je jen zloba a vyprahlost. Nemají co ztratit. Ztratili už svou duši. Odevzdali ji pánu zla.

Nebo je toto jen obraz, který o fundamentalistech malují západní média? Kde se bere ta síla přesvědčení? Ten hlad po spravedlnosti? Proč jsou cenou za dobývání "pravdy" životy bezbranných a bezmocných? Kam až může zajít ve své kruté bezohlednosti lidská nenávist? Je ještě hodna přídomku lidská?

Ve středověku neměl lidský život valnou cenu. Odnětí života bylo běžnou normou. A ne-li odnětí života, pak např. částí těla. Jak barbarské. Dnes se udivujeme, proč v islámských zemích stále platí za přijatelné právě tresty, které przní těla "viníků". Vinou se pak stává byť jen nepatrná odchylka z norem radikálů. A jsem přesvědčen, že sami káží vodu a pijou víno. Takto od základu poničené lidské bytosti nemohou hlásat ideály, nemají ani malou kapacitu na jejich pochopení. Oni hlásají trest smrtí. Jsou nadřazeni životu. Jako má válečný veterán amputované všechny končetiny, oni mají díru v srdcích. Nevyléčitelnou nemoc v duších. Vzdali v sobě lidskost.

Takové tvory je nemožné pochopit. Natož ospravedlnit. Zasloužili by nebýt.