Porod z mužského hlediska

PROČ SE TĚHOTENSTVÍ STALO ZÁVAŽNOU DIAGNÓZOU? Ještě před nedávnem bych jako nepoučený laik proti porodům jinde než v porodnici nejspíš dosti brojil. Neznalost je páska na očích.

Bystré mysli není nikterak překvapivé, že celé toto téma je deformováno zejména ekonomickými zájmy skupin, které ze současné standardizace v porodnictví nejvíce těží: zdravotní pojišťovny a nemocnice.

Z těhotenství se tak v jejich podání stala diagnóza a z těhotné ženy pacientka. Proč? Protože za těchto okolností se na těhotenství nejlépe vydělá. Musí se přece svědomitě léčit. Co výkon, to platba. Hodně bodíků.

Ženy však ve své moudrosti dokáží naslouchat svým instinktům. Přirozeně si kladou otázky a hledají na ně odpovědi. Některé z nich logicky směřují k alternativním porodům. Tedy k takovým porodům, kde je středobodem zájmu těhotná žena, její evolučně dané potřeby a její dítě.

Ačkoli by se předešlá věta mohla zdát zbytečně nadnesená, opak je pravdě blíže. Ve standardizovaném porodnictví nemají tyto hodnoty tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Překážejí. Co je správné či dobré, zpravidla z pozice poloboha určuje doktor (porodník). Ví vše lépe než těhotná žena. Ví, jak a kdy se má tlačit (nehledě na přání nebo pocity rodičky). Ví, v jaké pozici se má rodit (tj. vleže na zádech, aby se nemusel nedejbože ohýbat). Ví, jak dlouho se má rodit (času je buď málo, nebo naopak až až). Je bezmála vševědoucí. Instinkty a pocity, které v ženském těle sídlí po tisíce a tisíce let, jsou irelevantní. Nepraktické. Zdržují od práce. Jsou překřičeny a znásilněny ve jménu výkonnosti, ješitnosti a zisku.

Jak se vzepřít diktátu standardizovaného porodního procesu? Jedině hledáním alternativ. Rozhodně jsou k nalezení. Druhou cestou jsou pak porodnice vedené osvícenými primáři/primářkami. Je jich však jako šafránu. Drtivá většina nemocnic nehodlá ze svých pohodlně držených pozic ustupovat. Stále lpí na dávno přežitých postupech, a tím ženy degraduje na své rukojmí. Nedává jim volbu. Nechce těhotné ženě dopřát tak potřebný pocit bezpodmínečného bezpečí a pohodlí. Nemocnice porodu přisuzují podtext operace. Rodí se na sále. Do očí svítí světlo. Kolem je spousta rušivých elementů. Všechny dohromady dokonale blokují přirozené procesy v těle ženy. Nevadí. Pomůže tedy posvátná chemie, injekce a prášky. Ať se práší za kočárem...

Komu na tom záleží? Z cizího krev neteče. Pojišťovna vše proplatí a zase bude dobře. Jde snad o rozpor se Sokratovou přísahou? Ale jděte! Účel světí prostředky.

Z hlediska historie lidského rodu je stále mnohem běžnější rodit mimo nemocnici (nehledě na tzv. „pokrok“). S rozkvětem hromadných sdělovacích prostředků, neurvalé lobby silných skupin a diktátu státu se nejen z těhotenství stává výnosný obchod. Jako kterákoli jiná ideologie, i tato pracuje na bázi manipulace skrze strach. Pochopitelně dává na odiv své bohulibé motivy. Chrání životy a lidský rod. Porod mimo porodnici je roven smrti novorozeněte. Porodnice si budují status spasitele životů.

Ano, zcela jistě jsou známa rizika patologických těhotenství. A přesně u nich je doktor na svém místě. Buď mu za to tisíc díků. Kde však probíhá vše správně, doktor se angažuje jaksi navíc. Trhá tak plody ze stromu, který mu nenáleží. Systém mu je však rád dopřeje. Těhotná žena je vynikající zdroj výdělku. Strach je zaset, stačí se jen zakousnout a sát.

Položme si tyto otázky: 1. Proč se nemocnice brání přizpůsobení svých provozů skutečným potřebám těhotných žen? 2. Proč (standardně) nemůže těhotnou ženu doprovázet a porod vést externí fundovaná porodní asistentka, kterou si žena sama vybere? 3.  Proč je porod – tak intimní a výsadní doména žen – řízen a veden mnohdy vysoce egoistickými necitlivými muži?

A zamysleme se nad těmito odpověďmi: 1. Protože systému v nemocnicích jde v první řadě o plnění od pojišťoven, až poté o blaho těhotné ženy či jejího dítěte. 2. Protože osoby v bílých pláštích hájí své pozice a ekonomické zájmy stůj co stůj. 3. Protože muž je ve své ješitnosti slepý a často se plete do věcí, k nimž není vůbec povolán (nejsem výjimkou, jak vidíte).

A na závěr v porodnici novopečené mamince nakukají, že nejlepší je novorozeně zabalit je do látky a uložit do kočárku. Nechť je hlas kontinua nadobro zadupán do země. Právě jako u všech zúčastněných. Panejo!